Farm work

Východy a západy slunce, svoboda, nové příležitosti, dobrodružství a sdílení všech těchto krásných věcí s vědomými a otevřenými lidmi.

V životě není nic černé nebo bílé, a tak to platí i při cestování.

Důležitá je rovnováha.

A tak ty měsíce, které typický backpacker tráví surfováním na vlnách bezstarostnosti, jsou obvykle vykoupeny dřinou a sebezapíráním.

S kamarádkou jsme tenkrát udělaly tu stejnou chybu, jako asi další většina lidí, kteří na Nový Zéland za prací a cestováním přijíždí.

Myslely jsme si, že na nás všude čekají!

Kdo na Novém Zélandu byl, ví, jak rychle tady finanční prostředky mizí doslova před očima a jak těžké někdy může v tom hojném počtu backpackerů, kteří sem míří, sehnat nějaký job.

Bohudík, že se na nás usmálo štěstí a vstoupila nám do cesty fabrika v Kerikeri.

,, Takhle jsem si to nepředstavovala.´´

překvapí mě svým výrokem Klárka, která bývá ve většině případů vždycky optimisticky naladěná.

Jestli je něco, co nám dokáže dokonale znepříjemnit život, je to očekávání.

Stavění si vzdušných zámků a vytváření nejrůznějších scenérií v hlavě ještě před tím, než se věci stanou.

Dokonale vím, o čem mluvím.

Hlavně my ženy jsme na tohle přinejmenším odbornice.

A tak se Klárka stojící u pásu ve své nové kostkované košili z nějakého prostého a pro našeho přemotivovaného supervizora, né úplně z pochopitelného důvodu netváří zrovna dvakrát spokojeně.

Proč?

Její očekávání bylo, že bude pracovat venku na sluníčku a ještě navíc ve svém farmářském outfitu vypadat stylově na fotografiích.

Místo toho má telefon zamčený ve skříňce, na hlavě čepičku z igelitu a denní světlo může zahlédnout leda tak větrací šachtou.

Takzvané sezónní práce bývají nejčastější a nejjednodušší volbou, jak si na své cestování trochu vydělat.

Nový Zéland je bohatý na nejrůznější druhy ovoce, a tak se dá sbírat téměř cokoliv nás napadne.
Sběry citrusů, oliv, borůvek, malin, vína, jablek, ale i salátů, brokolice a mnoho dalšího.

Pak je tu oblíbená snadno dostupná práce na kiwi.

To je tu skoro všude.

A taky je to pekelná dřina!

Na druhou stranu musím říct, že ovoce, které je čerstvě utržené ze stromu chutná prostě výborně. A taky nikdy nezapomenu na vůni citrusů při sklizni.

Hlavní věc, proč to ale všichni podstupujeme je bezesporu výdělek.

Bolení celého těla, brzké vstávání, práce ve větru a dešti, to je realita.

Budu-li upřímná, pro dobrý pocit, ani vůni nebo chuť čerstvě utržených plodin nikdo za svítání do deštivého dne vstávat nebude.

Průměrný plat bývá kolem 800 NZ dolarů na týden.

,, Když jsem si vydělal 800 NZ za den, byl jsem spokojený. ´´

píše mi další člověk z okruhu mých známých, který si prošel ,,takzvaným očistcem´´.

Očistcem je myšleno sázení stromků na jižním ostrově.

Jižní ostrov je velice hornatý. Práce, která je sama o sobě už tak dost náročná, dostává na příkrých srázech s nevyzpytatelnými povětrnostními podmínkami ještě o něco jiný rozměr.

Peníze jsou vykoupeny dřinou, svalovou horečkou a psychickými výkyvy nálad, kdy fyzické vyčerpání svádí tichý boj v hlavě každého jednotlivce za vidinou uspokojivých čísel na výplatní pásce.

Během svého cestování jsem na vlastní kůži okusila, jak náročná fyzická práce může být.

A to jsem ani nebyla v očistci!

,, Tak jak to jde?´´

ptá se mě přes zprávu kamarád.

Bankovní elita jako pomocná síla v zemědělství, baví se dobře nad naší aktuální situací.

Přesto, že to bylo myšleno spíš jako vtípek, to že jsme s Tomášem působili poměrně dlouhou dobu ve finanční sféře je fakt.

Oba jsme si vědomi toho, jak moc je naše nová realita od našeho předchozího způsobu života odlišná a já přemýšlím, jak bych na tu otázku upřímně odpověděla.

Udělala se mi záděra a dostala se mi do ní hlína.

Strašně mě bolí záda.

Bojím se, že se jednoho dne ohnu a už se nikdy nenarovnám.

Myslela jsem si, že budu chodit po práci cvičit a místo toho denně padnu vyčerpáním za vlast.

Snažím se pracovat jak nejrychleji umím a pořád to není dostatečně.

O mozolech na obou rukách nemluvně!

Všechny tyhle myšlenky se mi hodní hlavou.

Místo toho ale napíšu jenom něco jako.

Je to v pohodě, už se těším až budu cestovat.

To je totiž přesně to, oč tu běží.

Vydělat co nejvíc peněz a pak to celé do posledního dolaru VŠECHNO procestovat.

,, Ta práce na orchartu mi bere životní energii. Nemám to rád.´´

říká mi v hostelu jeden Mexičan, který se v běžném životě živí jako IT specialista.

To bych ale nebyla já, abych se po hlavě nepustila do hlubšího prozkoumání tématu jako takového.

Zemědělství není o budování prestiže a kariérním růstu, je to výměna našeho času za peníze nebo za odvedenou práci.

Výhoda toho všeho je ale čistá hlava!

A já jsem na tom těch pozitivních věcí našla víc.

Taky by jste se chtěli začít učit něco nového?

Zajímat se nejen o pracovní, ale i osobní rozvoj?

Přečíst si knihu.

Být sám se sebou ve své hlavě, ujasnit si své následující kroky a priority, ale pořád máte pocit, že je ve vašem životě něco důležitějšího, kde by jste měli být nebo co právě udělat a tak si říkáte, že to uděláte někdy až bude víc času?

Jenomže ono to někdy nepřichází.

Častokrát jsem balancovala mezi svým pracovním, praktickým a společenským životem a tyhle na první pohled né tak důležité věci, jsem odsunovala tak říkajíc na neurčito.

Bingo!

Osm hodin opičí práce.

Osm hodin mého času, který vyměňuji za peníze.

Ale nejen to.

Osm hodin času, který můžu věnovat sobě!

V dnešní době podcastů, youtube, ale i spoustě dalších platforem, které jsou nám k dispozici, máte celý den na to, aby jste si pustili audio knihu, kterou máte rádi, podcast v angličtině dle vaší aktuální úrovně, který Vás posune na vaší cestě zase o kousek dále nebo se zaměříte na cokoliv, co Vás právě intuitivně táhne a zajímá.

Osobně jsem takto trávila spoustu času ve své výše zmíněné hlavě, kdy jsem na svém nablýskaném jednorožci vystoupala občas tak vysoko, že jsem si ani jedinou věc, kterou si bylo potřeba pamatovat a to bylo číslo mé lajny nebyla schopná zapamatovat.

Byla jsem pak ztracená nejen ve své hlavě, ale i fyzicky.

Výhoda je, že se každé pochybení v zemi, kde se mluví jiným jazykem než tím vaším, dá svést na jazykovou bariéru.

,,Home- time!!!´´

hlásí jeden ze supervizorů a všichni odhazují koše na minutu přesně, nikdo z hardworkerů nezůstává v práci ani o vteřinu déle.

Home- time je home-time i kdyby měly trakaře padat.

Na tohle by si jeden rychle zvykl!

Setkala jsem se ale i s prací, kde to tak nebylo.

,, Ty jsi taky Čech?´´

,, Tady asi nic jiného než češtinu moc neuslyšíš.´´

Asi největší česká komunita na Novém Zélandu je v Gisborne.

,, Nikdy jsem neviděla Čechy takhle pracovat.´´

směje se kamarádka a má pravdu.

Na Zélandu si opravdu obyčejnou sezónní prací můžete vydělat hezké peníze.

Sběr kiwi je období, které se nabízí jako velká příležitost.

,, Jenom si trochu si zamakáš.´´

Dostávala mě pravidelně do kolen tahle věta, kterou jsem slýchávala často.

,, Líbí se mi tady v těch českých komunitách, je to jako dětský tábor pro dospělé.´´

říká mi jeden ze spolupracovníků, u toho si prohlíží se zájmem své vlastní tetování a já po očku koukám na obrovské množství prázdných flašek od alkoholu z předešlé noci.

Pravděpodobně to byla zase velká párty, ostatně tak jako každou sobotu.

,,Kdo pracoval rychle, dostal bonus.´´

Samozřejmě to bylo v sobotu večer hlavním tématem k diskuzi nad rozpitou flaškou.

Myslím, že člověk by měl přemýšlet nad svojí finanční situací.

Dokonce jsem toho názoru, že finanční gramotnost by měla být i jako povinný předmět už ve školách.

Nejsem jedna z těch, která bude běhat bosá po městě protože žila přes rok na Zélandu a cestovala a bydlela v autě.

Jsem toho názoru, že každý je tvůrcem své reality, a že pro své vlastní štěstí i finanční zajištění, které je né jedinou přesto nezbytnou součástí spokojeného života, musíme něco udělat.

Přesto jsem na cestách preferovala konverzace jiné.

Hlubší, zajímavější a morálního kodexu pro mě tak nějak bližší.

Oceňovala jsem příběhy těch pravých cestovatelů!

Hltala každé jejich slovo, čerpala inspiraci a v duchu někde ve své hlavě a skrytu své duše tiše cestovala s nimi.

Vizualizovala jsem si tak své další plány a kroky a sbírala díky těmto lidem odvahu a přemíru nové inspirace.

A že jsem jich nepotkala málo!

V takovém okruhu lidí jsem mnohdy strávila celou noc nad jasnou oblohou bez potřeby spánku v opojení neutichající touhy.

Co všechno ještě asi můžu v životě objevit a zažít?

Střetla jsem se ale i s vypočítavostí, negativitou a závistí.

,, Jsem tady ten nejlepší picker.´´

říká mi jeden o hlavu menší spolupracovník a dřív než stihnu odpovědět, rozbíhá se, aby mohl rychle nakrást borůvky z druhé lajny, protože ty se mu jeví o něco větší a on tak zvýší své šance na osobní ohodnocení.

Já se mezitím pomalu ploužím ke svému řádku.

Pozdravím se se všemi kolem a zadívám se na modrou oblohu.

Něco mi říká, že bude krásný den.

Vybaví se mi v hlavě citát:

,,Otoč se ke slunci a všechny stíny budeš mít za zády.´´

Toho Čecha nechávám někde za sebou a tajně nasazuji sluchátko.

,,Co asi budu dělat po práci?

Pravděpodobně půjdu na pláž.

To není nikdy špatný nápad.´´

Díky za to, že můžu

Andrea Doláková